Koruna si v tomto týdnu užila krátký výlet k silnějším hodnotám

EUR/CZK

Koruna si v tomto týdnu poněkud nezvykle užila krátký výlet k silnějším hodnotám, když z počátečních EUR/CZK 24,60 doputovala až do okolí EUR/CZK 24,35, aby následně zamířila zpět. Hybatelem tohoto vývoje byla pravděpodobně opět Česká národní banka a její devizové intervence, které mohly mít v době letní nízké aktivity na trhu o něco snazší práci. Na dlouhodobější pozici naší měny se ovšem nic zásadního nezměnilo. Velké oblibě se tedy koruna momentálně netěší, a to hlavně vlivem obav z další eskalace energetické krize a jejího dopadu na ekonomiku, zvláště pak její průmyslovou část. Kromě zemního plynu se pozornost bude upínat i k vyjádřením českých centrálních bankéřů, které čeká již začátkem srpna první zasedání bankovní rady v novém složení. Veřejná prohlášení dosud poskytl například Tomáš Holub, který se podle svých slov rozhodně nebrání diskuzím o dalším zvýšení českých sazeb, byť uznává, že se s tímto názorem může nově ocitnout v menšině. Naopak jeho kolega Oldřich Dědek by měl být nově zástupcem většinového názoru a k růstu sazeb se – jako tradičně – staví spíše odmítavě. Naopak pokračování devizových intervencí za účelem stabilizace kurzu podporuje. Krátké vyjádření jsme zaznamenali i od paní Zamrazilové, která při boji s inflací akcentuje hlavně fiskální zodpovědnost české vlády a článek v podobném duchu napsal i guvernér Aleš Michl. Zatím se tedy zdá, že nová bankovní rada skutečně není většinově přesvědčena o nutnosti zpřísnění úrokové politiky, což již do svých očekávání promítl i trh, který vyhlíží celý jeden kvartál stability sazeb. Za této konstelace je tak podle nás nejpravděpodobnější variantou pokračování stagnace koruny vůči euru, a to primárně díky intervenční podpoře ze strany ČNB.

EUR/USD

Pár eura s dolarem se v uplynulém týdnu postaral o mediální senzaci, když ve čtvrtek poprvé od roku 2002 krátce prolomil hranici parity a euro bylo tak po dobu několika hodin k mání za méně než jeden dolar. Důvody pro eurové oslabování jsou nadále stejné, a totiž růst tržní averze k riziku ve světle očekávaného ochlazení světové ekonomiky, razantnější postup amerického Fedu oproti evropské ECB a hrozba výpadku dodávek ruského plynu do Evropy. Právě dva posledně jmenované faktory budou pod drobnohledem i v tomto týdnu. Ve čtvrtek zasedá ECB, a zatímco dosud se víceméně s jistotou počítalo se zvýšením sazeb o 0,25 procentního bodu, nově pod vlivem inflačních statistik i vyjádření evropských bankéřů trh váhá, zda se nakonec přece jen nedočkáme dvakrát razantnějšího kroku. Otázkou přitom zůstává, jak by se ECB v takovém případě vyrovnala s růstem výnosů na dluhopisech států jižního křídla, kterým jakýkoliv růst úroků komplikuje obsluhu státního dluhu. Řešením by patrně mělo být cílené nakupování jejich dluhu centrální bankou, což ovšem není tak docela konzistentní s pravidly EU, která monetizaci státního dluhu zapovídají. Kreativní výklad pravidel ovšem patří k evropským tradicím a zcela vyloučit tak nelze nic. Kromě zasedání ECB ve čtvrtek končí i pravidelná údržbářská odstávka plynovou Nord Stream 1, a ten by tak měl opět začít do Evropy dodávat ruský plyn. Není ovšem zcela jasné, zda a v jaké intenzitě k tomu dojde. Rusko bude patrně dále argumentovat chybějící turbínou, která je na cestě z Kanady, a bez níž údajně nelze dodávat více, než 40 % kapacity. Legendární turbína by pak měla dorazit začátkem příštího týdne, ovšem skeptici předpovídají, že záhy po jejím předání se objeví nové technické zádrhely, které Rusku zvýšení průtoku opět „znemožní“. Nelze přitom vyloučit ani variantu, že se tyto „závady“ odhalí již právě během probíhající údržby. Každopádně pro další vývoj kurzu eura jsou základní směry jasné – pokud překvapí ECB svými úroky či Putin svými dodávkami směrem nahoru, euro posílí.