Česká měna zůstává přišpendlená ve stejném pásmu

EUR/CZK

Česká měna zůstává přišpendlená v pásmu EUR/CZK 24,50 – 24,60 a stejně jako v uplynulých týdnech, i nyní to lze přičíst hlavně pokračujícím intervencím České národní banky. Ekonomické fundamenty se přitom v uplynulých dnech opět vychýlily dále v neprospěch koruny. Dodávky ruského zemního plynu do Evropy se sice po plánované odstávce plynovodu Nord Stream 1 opět rozeběhly, ovšem nejen, že se nevrátily na 100 % jeho kapacity nýbrž pouze na omezených 40 %, záhy navíc ruská strana avizovala další snížení průtoku až na bídných 20 %. Energetická krize tak trvá a zdá se být pouze otázkou času, kdy si vynutí útlum produkce v energeticky náročných provozech – nejprve dobrovolně pod tlakem vysokých cen, v zimních měsících pak nelze vyloučit ani regulatorní omezení a přídělový systém. To pochopitelně není dobrá zpráva pro českou ekonomiku, která je vysoce závislá jak na zemním plynu obecně, tak specificky na tom ruském. Další políček koruně uštědřila Evropská centrální banka, která se po dlouhém váhání odhodlala ke zvýšení sazeb a to rovnou o 50 bazických bodů, tedy o něco svižněji, než trh předpokládal. Komunikace ze strany ECB sice zůstala opatrná, ovšem mezi řádky šlo vyčíst ochotu ve zpřísňování politiky pokračovat, což znamená zmenšování úrokového diferenciálu ve srovnání s Českem a tedy tlak proti koruně. V neposlední řadě navíc trh postupně přehodnocuje i výhled na úrokovou politiku České národní banky. Zde došlo na finančním trhu v uplynulých dnech k „odmazání“ přibližně 60 bazických bodů očekávaného růstu sazeb a nově tak trh předpokládá, že tyto již dosáhly vrcholu. V souhrnu tak zůstávají intervence ČNB jedinou oporou koruny a ta tak k posílení prakticky nemá šanci a její stabilita zůstává závislá na ochotě centrální banky ji podporovat. Tato ochota zatím podle všeho trvá a devizových rezerv je k dispozici stále dostatek. Nejpravděpodobnější variantou dalšího vývoje tak zůstává stabilita kurzu.

EUR/USD

Euro se vůči dolaru pro tuto chvíli ustálilo poblíž EUR/USD 1,02 a momentálně se tak zdá, že trvalejší pád pod hladinu parity aktuálně nehrozí. Ne snad, že by měla Evropa po starostech, spíše naopak. Trh ovšem pravděpodobně již zacenil i černý – a čím dál realističtější – scénář kompletního zastavení dodávek ruského zemního plynu a již se zde tak nenabízí velký prosto pro další negativní překvapení. Evropská centrální banka navíc evidentně myslí vážně svůj úmysl alespoň částečně normalizovat úrokovou politiku a dokázala ve svém vedení nalézt shodu i nad mechanismem, jak zároveň ochránit  předlužené jižní křídlo před neúnosným růstem nákladů dluhové služby. Jak se dalo očekávat, dosáhne toho selektivním nakupováním konkrétních vládních dluhopisů. Jelikož ovšem monetizaci státního dluhu zapovídají evropské smlouvy, dostal tento program náležitě sofistikovaný a obtížně srozumitelný název „Transmission Protection Instrument“ (TPI). Tím by se měla otevřít cesta pro další zvyšování úrokových sazeb, což trh okamžitě reflektoval a do konce letošního roku očekává, že se tyto posunou o dalších 150 bazických bodů výše. Naopak u americké centrální banky dochází k přehodnocení výhledu opačným směrem, když narůstají obavy z nadcházejícího ekonomického útlumu, což se odráží v klesajících dlouhých tržních sazbách. Za aktuální konstelace si tak lze obtížně představit, že bychom se dočkali opakování útoku na hranici parity. K němu by mohlo dojít pouze za předpokladu dalšího nečekaného zhoršení již nyní kritické situace v evropské energetice. Pokud k němu nedojde, očekáváme spíše velmi mírné zisky eura.